Dřevo je živý organismus. I když se na první pohled zdá, že vypilováním v lese jeho život končí, opak je pravdou. Právě tehdy začíná žít. Pro Slováky dřevo ztělesňuje tradice a kulturu. Je nejstarším stavebním materiálem, přitahuje řezbáře, ale i milovníky minimalismu a přírody. Dřevo z jednotlivých dřevin se liší barvou, strukturou i vlastnostmi. Přemýšlíte nad dřevěným nábytkem, doplňky, nebo byste si rádi něco vyrobili? Potom je náš přehled celý váš.

Domácí jehličnaté dřeviny

Borovice

Charakteristika: Dřevo s načervenalým až hnědým zbarvením jádra, světlou bělí a výraznější kresbou. Vyznačuje se vyšším podílem pryskyřice, díky čemuž je odolnější. Je měkké, lehké a pružné.
Nevýhody: Má větší sklony k modraní, hůře se natírá a moří. Borovicové dřevo obsahuje množství suků, proto se hůře opracovává a brousí.
Využití: Díky svým vlastnostem nachází široké průmyslové uplatnění. Vyrábí se z něj tatranské profily, trámy, nábytek, interiérové podlahy i terasové podlahy, jakož i další prvky určené do exteriéru, jako jsou obklady fasád, okna a dveře.

Jedle

Charakteristika: Světlé dřevo se žlutobílým, šedým a narůžovělým nádechem s výraznější texturou a pravidelným růstem. Patří k měkčím a pružným druhům dřeva, na dotek je jemnější. Snadno se opracovává, štípe, suší i moří. Jedle nemá pryskyřičné kanálky (jako například borovice nebo smrk), a tedy její dřevo neobsahuje pryskyřici. Při poranění kůry však vytéká tekutina, která se také nazývá pryskyřice a využívá se například v léčitelství (např. pryskyřice jedle balzámové či jídle bílé).
Nevýhody: Má větší podíl suků a je méně trvanlivější než smrk či borovice. Hůře se impregnuje, časem může šedivět a černat.
Využití: Uplatňuje se ve stavebnictví, nejčastěji jako stavební řezivo, ale i na střešní konstrukce, rámy dřevostaveb, okna, balkony a schodiště. Využívá se také při výrobě nábytku.

Smrk

Charakteristika: Měkké a poměrně pevné a pružné dřevo se smetanově bílou až hnědou barvou a jasnými ročními kruhy. Je typické svým hedvábným leskem. Lehce se různými způsoby opracovává a díky světlé barvě i moří.
Nevýhody: Zvýšenou pozornost je třeba věnovat prevenci a ochraně, protože se stává lehkou obětí dřevokazného hmyzu. Má výraznější pryskyřičnou vůni a potrápí vás i při impregnaci.
Využití: Nezastupitelná surovina ve stavebnictví - ze smrkového dřeva se vyrábějí nosné části konstrukcí, jako jsou trámy, krovy a bednění, ale i tatranské a srubové profily, podlahové desky a hranoly. Zvláštní skupinu tvoří tzv. „rezonanční dřevo“ (dřevo nejvyšší kvality s hustými ročními kruhy), které se používá k výrobě částí hudebních nástrojů (rezonanční desky smyčcových nástrojů, klavírů atd.)

Modřín

Charakteristika: Odolná trvanlivá polotvrdá dřevina předčí i smrkové či borové dřevo. Vyznačuje se žlutohnědou bělí a okrovým až červenohnědým jádrem. Mimořádně se cení kvůli krásné textuře dřeva. Předností modřínu je také snadná opracovatelnost.
Nevýhody: Dřevo se suší pomaleji a zároveň se může deformovat či praskat. Tento proces často doprovází vytékání pryskyřice a uvolňování nezarostlých boulí.
Využití: Vyrobit z něj lze terasovou podlahu, fasádní obklady, ale i šindele. Je vhodné také ke zhotovení masivního, zejména rustikálního nábytku, schodů či zábradlí.

Domácí listnaté dřeviny

Akát

Charakteristika: V našich zeměpisných šířkách se jedná o nejpevnější, nejstabilnější a nesmírně trvanlivou dřevinu s vysokým obsahem tříslovin, barviv a minerálních solí. Má nevšední kresbu a hnědobílou až hnědožlutou či hnědozelenou barvu. Akát má těžké a tvrdé, ale zároveň pružné a houževnaté dřevo, velmi odolné vůči hnilobě, houbám, plísním a dřevokaznému hmyzu.
Nevýhody: Výrazně pracuje, deformuje se a značně praská. Jeho tenká běl je málo odolná vůči škůdcům. Dřevo je mírně toxické, proto není vhodné pro výrobu nádob na potraviny.
Využití: V minulosti s ním pracovali zejména koláři. Díky odolnosti vůči vodě nachází uplatnění především v exteriéru, např. na terasách, obkladech fasád či zahradním nábytku. Slouží k výstavbě mostů, vodních staveb a pilířů.

Bříza

Charakteristika: Středně tvrdé dřevo příjemné smetanové barvy, podobné buku, je však ve srovnání s ním hladší a lehčí. Má bílou kůru, která se mnohdy ponechává i ve finálních výrobcích jako unikátní prvek. Dobře se ohýbá, moří i lepí.
Nevýhody: Dřevo je citlivé na vlhkost, proto by se mělo používat výlučně v interiéru. V prostorách se zvýšenou vlhkostí může kromě vzniku plísní dojít k pokřivení a hnilobě.
Využití: Březové dřevo tvoří součást stylového nábytku či dřevěných doplňků rustikálních interiérů, jako jsou například chalupy. Rádi jej využívají i soustružníci či řezbáři. Vyrábí se z něj vysoce kvalitní překližka, používaná také v letectví.

Buk

Charakteristika: Tvrdé, pevné a méně pružné dřevo bílé, krémové až narůžovělé barvy, bez výrazných ročních kruhů. Skvěle se lepí, povrchově upravuje, ale také se lehce ohýbá a zachovává si svůj tvar. Pařením však tmavne – nabývá tělově růžovou barvu.
Nevýhody: Sice rychle schne, ale velmi intenzivně sesychá. Často se v něm tvoří takzvané nepravé jádro, kvůli čemuž je náchylnější podlehnout dřevokaznému hmyzu. Ve vlhkém prostředí má tendenci výrazně nabobtnat.
Využití: V našich končinách jde o nejdůležitější dřevní surovinu. Díky své ohebnosti jej mají v oblibě výrobci ohýbaného nábytku, podlah, ale i sportovních potřeb či pracovních nástrojů. Kvůli vysoké výhřevnosti se používá také jako palivo.

Třešeň

Charakteristika: Poddajné, pružné a lehce opracovatelné dřevo, které je zároveň poměrně tvrdé a houževnaté. Jádro má krásnou červenohnědou barvu, díky které připomíná exotický mahagon. Dřevěné výrobky jsou kvalitní, odolné a na povrchu překvapí nádhernou kresbou a sametovou jemností.
Nevýhody: Pokud nechcete, aby vám po čase výrobky ze dřeva ztmavly, chraňte je před přímým slunečním zářením. Třešňové dřevo není nejvhodnější pro práci s dlátem.
Použití: Z třešně se vyrábí především nábytek, ale také dřevěné podlahy nebo vykládané kazetové stropy. Vhodné je také k soustružení.

Dub

Charakteristika: Tvrdé, pevné, houževnaté a trvanlivé dřevo s výraznými letokruhy a stržňovými paprsky, se světle hnědou bělí a tmavě hnědým jádrem. Snadno se upravuje dlátem, lepí i moří. Z dřevin v našich končinách nejlépe odolává měnícím se povětrnostním podmínkám, suchu i vlhku, dřevokaznému hmyzu či plísním.
Nevýhody: Od koupě vás může odradit vyšší cena.
Využití: Dubové dřevo se nejčastěji využívá jako masiv, neboli kvalitní přírodní dřevo z jednoho kusu, ideální pro výrobu nábytku, dýh a sudů, ale i pro stavbu mostů a lávek. Populární je rovněž mezi řezbáři, tesaři, ale i truhláři.

Pagaštan

Charakteristika: Výjimečně odolné dřevo s červenohnědým zbarvením a hladkou homogenní texturou bez suků. Dokáže vzdorovat i většímu namáhání a dokonce i poškrábání, proto je ideální pro výrobu kuchyňského nábytku.
Nevýhody: Ve srovnání s jinými druhy dřeva nemá výraznou kresbu.
Využití: Stolaři ho upřednostňují při výrobě jídelních souprav, kuchyní či pracoven, své místo však najde i při zhotovování plotů či oplocení.

Habr

Charakteristika: Na příčném řezu má často vlnité roční kruhy, ale na podélném řezu bývají slabě viditelné. Je bez barevného jádra, někdy se ovšem tvoří nepravé jádro. Dřevo je obtížné, husté, tvrdé, houževnaté, velmi pevné a bez lesku. Má žlutobílé zbarvení, časem však hnědne. Dobře se ohýbá a impregnuje.
Nevýhody: Málo trvanlivé a odolné vůči červotočům a vodě. Těžko se štípe a opracovává. Hůře se suší.
Využití: Jelikož je velmi odolné vůči otěru, používá se zejména na velmi namáhané části nářadí, jako jsou hoblíky či zuby hrábí. Zpracovává se v celulózovém průmyslu a používá se také jako palivové dřevo.

Hruška

Charakteristika: Pevné, husté, houževnaté a velmi stejnorodé dřevo se sivorůžovým, šedohnědým až červeným zbarvením. Dobře se moří, lepí, soustruží i brousí. Patří ke druhům dřeva, které po vysušení výrazně nepracují, a tedy nemění svůj tvar.
Nevýhody: Jedná se o méně trvanlivé dřevo, které se špatně štípe.
Využití: Výrobci nábytku jej zvyknou zpracovávat na okrasné dýhy, ale také mořit a používat jako imitaci ebenu po namoření na černo. Velmi vhodné je pro výrobu dřevěných závitů a lisů, ale také geometrických pracovních pomůcek, jako jsou pravítka, ve kterých se klade důraz na přesnost a tvarovou stálost.

Jabloň

Charakteristika: Husté, těžké a tvrdé dřevo může hrát různými barevnými odstíny, od krémově hnědé a žluté, přes oranžovou a růžovou, až po načervenalou. Po leštění nabývá vysoký lesk, úpravou lněným olejem lze zvýraznit nevšední strukturu dřeva.
Nevýhody: Dřevo je problematické z hlediska štípání i sušení – během tohoto procesu sesychá a praská.
Využití: Uplatňuje se v malé míře při výrobě nábytku, především tam, kde se kladou vysoké požadavky na odolnost, například stoly, dvířka nebo spojovací díly, například na schodištích. Hodí se také pro soustružení a tvorbu menších dekoračních předmětů.

Jeřabina

Charakteristika: Má narůžověle hnědou barvu, pěknou kresbu a je velmi pevné, těžké, houževnaté a elastické. Barevné jádro se začíná tvořit až ve vyšším věku, bývá červenohnědé, někdy pruhované, po kácení zřetelně odlišitelné od bělového dřeva. Po vysušení se vyznačuje dobrou rozměrovou stálostí a je velmi trvanlivé. Se dřevem se pracuje lehce a dobře se leští.
Nevýhody: Dřevná vlákna postupně se zvyšujícím se věkem stromu zvyknou růst do spirály, což v průřezu dává dřevu zajímavou kresbu, ale zároveň se v důsledku toho těžko štípe. Má tendenci trhat se a deformovat.
Využití: Používá se zejména k výrobě hudebních nástrojů, hoblíků, dlát, hřídelí, držadel různého nářadí, kulečníkových koulí, pravítek, nožů, pažeb pušek a pistolí, vhodná však je i na nábytek.

Jasan

Charakteristika: Patří ke světlým odrůdám takzvaných olivových dřevin. Má smetanově bílou barvu běle, zatímco jádro je světle hnědé. Vyznačuje se krásnou kresbou se zlatavým leskem. Jasan nabízí pevné a zároveň mimořádně pružné dřevo, které lze bez problémů opracovávat a pomocí páry i ohýbat.
Nevýhody: Snadno podlehne plísním, neuplatní se proto v exteriéru či v prostorách se zvýšenou vlhkostí.
Využití: Ideální surovina pro výrobu ohýbaného nábytku, ale i předmětů, které přicházejí do styku s potravinami. Podobně jako lipové dřevo nemá výraznou vůni či chuť. Vyrábějí se z něj i dřevěné obklady, dýhy, schodiště, zábradlí, podlahy, ale také úchyty, sportovní a tělocvičné náčiní, jako jsou sáňky, bradla, hokejky či vesla.

Javor

Charakteristika: Jedna z nejsvětlejších lokálních dřevin slonovinové až krémově žluté barvy, která dokáže pozvednout design interiéru jako příjemný kontrastní prvek. Jedná se o středně těžké dřevo, velmi podobné buku, javor však méně pracuje. Dobře se impregnuje, lepí i moří.
Nevýhody: Dřevo je méně trvanlivé a citlivé ve fázi sušení, vlhkosti se zbavuje pomaleji a zvyknou se na něm tvořit skvrnky – znak zapaření.
Využití: Javorové dřevo se používá ve formě masivu i dýh, kořenové části zase na obkládání nábytku. Vyrábí se z něj židle, stoly, postele, obklady stěn v interiéru. Na větších plochách se uplatňuje jako dekorační vrchní dýha. Milují ho řezbáři, výrobci hraček, drobných užitkových předmětů i smyčcových hudebních nástrojů – zejména díky výskytu krásné vlnité kresby.